Networking si spojujeme s davem lidí a rozdáváním vizitek. Ve skutečnosti nejlépe funguje tam, kde místo hlasitosti vyhrává pozorné naslouchání a pár skutečných vztahů.
Když se řekne networking, spoustě lidí se vybaví přeplněný sál, hlasitý smích a člověk, který během deseti minut stihne obejít celou místnost a rozdat třicet vizitek. Není divu, že řada šikovných podnikatelů a manažerů z takové představy dostává mírnou hrůzu a networkingu se raději vyhýbá úplně – a ochuzuje se tak o zakázky, které by jinak snadno získala. Realita přitom vypadá jinak, než napovídá tahle karikatura: lidé, kteří dávají přednost tichému rozhovoru ve dvou před velkým davem, na tom bývají v byznysu paradoxně lépe.
Proč čtvrtina lidí na networking rezignuje úplně
Podle zahraničních průzkumů mezi profesionály přiznává zhruba každý čtvrtý, že nenetworkuje vůbec. Nejčastějším důvodem není lenost ani nezájem o nové kontakty, ale právě obava z toho, že se bude muset "prodávat" před cizími lidmi a předstírat energii, kterou zrovna nemá. Tahle obava ale vychází z mylné představy, že networking je soutěž v tom, kdo je hlasitější a kdo si zapamatuje víc jmen za večer. Ve skutečnosti jde především o schopnost navázat důvěru – a tu nezískáte hlasitostí, ale pozorností. Kdo se tomuto obrazu vyhýbá, nepřichází o talent na budování vztahů, jen zatím nenašel formát, který by mu vyhovoval.
Kvalita mluví hlasitěji než kvantita
Data z byznysového prostředí to potvrzují: osobní schůzky mezi dvěma lidmi vedou k dohodě v podstatně vyšším podílu případů než hromadné akce, a naprostá většina klientů dodnes preferuje nebo přímo vyžaduje osobní jednání před čistě digitální komunikací. Jinými slovy, jeden promyšlený rozhovor u kávy má často větší váhu než večer strávený přebíháním od skupinky ke skupince. Kdo raději investuje čas do pár hlubších vztahů než do stovky povrchních kontaktů, nejde proti proudu networkingu – jde přesně po jeho hlavní logice. Vizitka bez navazujícího rozhovoru je jen kus papíru; teprve druhé nebo třetí setkání z ní udělá skutečný kontakt.
Naslouchání jako konkurenční výhoda
Lidé, kteří nejsou od přirozenosti nejhlasitější v místnosti, mívají jednu netušenou výhodu: umí lépe naslouchat. Na networkingové akci to znamená položit dvě až tři dobře mířené otázky a nechat druhého mluvit, místo aby člověk sám odříkával naučený "výtah pitch". Právě takový rozhovor si druhá strana zapamatuje – ne proto, že jste zazářili vtipem, ale proto, že jste jí věnovali skutečnou pozornost. Kdo se ptá a poslouchá, dozví se o byznysu druhého mnohem víc, než kdyby celý čas mluvil sám o sobě – a to je přesně informace, díky které pak dovede vymyslet užitečné doporučení. Takový rozhovor navíc nikoho nevyčerpá tolik jako hodina povinné konverzační akrobacie s deseti cizími lidmi za sebou.
Menší a pravidelné formáty místo velkých veletrhů
Manažeři, kteří by byznysový networking zcela omezili, si podle odhadů z praxe uvědomují, že by tím mohli přijít o desítky procent obchodu, který jim dnes přinášejí kontakty a doporučení. To ale neznamená, že recept je chodit na co nejvíc velkých akcí. Menší formát s pevně daným okruhem lidí – snídaně, komorní setkání, pravidelná skupina – dá tišší povaze prostor připravit se předem, mluvit s menším počtem lidí najednou a odejít, aniž by musela dvě hodiny "hrát roli". Paradoxně jde o formát, který funguje dobře úplně všem, jen introvertnější povaze přijde přirozenější – a stejně dobře se v něm zabydlí i ten, kdo si od velkého davu prostě jen chce po pracovním týdnu odpočinout.
Online rozhovor jako odrazový můstek
Digitální prostředí umí být pro tišší povahy užitečným mezikrokem. Přes třetinu profesionálů zažila novou obchodní příležitost díky rozhovoru, který začal jednoduchou zprávou na LinkedInu – čas na rozmyšlenou odpovědi totiž mnoha lidem sedí líp než rychlá improvizace tváří v tvář. Nejde ale o náhradu osobního setkání, spíš o způsob, jak k němu dojít s menší trémou: napsat pár vět předem, domluvit si schůzku a teprve pak se potkat naživo, už s tím, že se navzájem trochu znáte.
Networking, který sedí i tišším povahám
V My Networking Clubu proto stavíme na menších, pravidelných setkáních jedné komunity lidí, kde není cílem stihnout za večer co nejvíc vizitek, ale postupně poznat pár lidí natolik dobře, že si začnou důvěřovat a předávat si obchod. Nemusíte být největší extrovert v místnosti – stačí přijít, poslouchat a vracet se. Zbytek už udělá čas.
